Kouření dýmky

Malá anatomie dýmky

Než začneme, nejprve malý pohled do vnitřku dýmky, aby všichni věděli, jak se jednotlivé části správně jmenují …

 (Kopf – hlavička, Rauchkammer – tabáková komora, Zapfen – čep, Mundstück – náustek, Rauchkanal – kouřový kanál, Holm – troubel, Zapfenloch – díra pro čep, Filterbohrung – vrtání pro filtr, Biss - skus)

Nic víc k vysvětlení tu vlastně není, ale možná ještě pár slov ke správnému navrtání jednotlivých děr na sebe. Kouřový kanál by se měl setkat s vrtáním hlavičky v jejím nejnižším bodě. Jak je zde ale vidět, u silněji ohnutých dýmek je to technicky nemožné. To ovšem nepředstavuje nijak velký problém, jen se prostě nedá kouřit až úplně do dna.

Důležitější je, viděno shora, aby kouřový kanál ústil ve středu hlavičky. Jinak tabák nerovnoměrně hoří, protože potahování ne přímo ze středu způsobuje drobné víření vzduchu.

Správná dýmka

Výběr správné dýmky je někdy pro začínajícího kuřáka vskutku těžký a přitom vlastně rozhoduje o dosažitelném požitku.

Vaše první dýmka by každopádně měla být z brieru, ostatní varianty jsou spíše pro pokročilejší kuřáky, protože se liší jak ve způsobu kouření, tak ve vlastnostech kouření ovlivňujících. Protože se v Německu tak jako tak prodávají výhradně dýmky v provedení na 9mm filtr, měl by si začátečník rovnou krabičku filtrů koupit.

Tvar je vyloženě věc vkusu, jenom by dýmka neměla být do začátku ani příliš velká a ani příliš malá. Vhodné jsou lehce prohnuté dýmky, protože se v ústech drží lépe než dýmky rovné a lehčeji se čistí než dýmky hodně prohnuté. Tloušťka stěny dýmky by neměla být příliš slabá, cca 5mm je minimum. A zda to je hladká nebo hrubá, pískovaná dýmka, to je pro začátek úplně jedno, určuje to pouze cenu. (Ale nějakou barevně lakovanou dýmku by měl začátečník rovnou nechat v obchodě, lak zamezuje dýchání dřeva.)

Nejdůležitější je, aby se vám dýmka líbila! Kouření dýmky je zábavou teprve tehdy, když máte radost z tvaru a z barvy dýmky a taky z pocitu v dlani, když dýmku držíte.

Správný tabák

Existuje takové množství tabáků, že doporučit jeden konkrétní je naprosto nemožné. I tady platí, že jediné, co se počítá, je váš „vkus“! Co jednomu chutná, z toho může mít někdo jiný přímo panickou hrůzu.

Obecně by se ale mělo začít někde uprostřed, takže nejlépe u nearomatizovaných a nebo jen lehce aromatizovaných tabáků. Dobrý prodavač by měl zákazníkovi nabídnout pár zkušebních vzorků, s tím už se potom dá něco počít. Později můžete experimentovat podle chuti a nálady, dokud si nenajdete nějakého osobního favorita.

Když už si kupujete dýmku a tabák, neměli byste zapomenout ani na další příslušné rekvizity jako čističe, dýmkařský nůž, pár filtrů a také sirky.

Nacpání tabáku

Tahle procedura by neměla být ani náhodou odsunována do pozadí, protože nejvíce rozhoduje o následném požitku z kouření! Princip se lehce poslouchá. Tabák má být nacpáván odspodu nahoru s přibývajícím tlakem. V praxi to není nikdy tak snadné, chce to cvik a experimentování!

Nejjednodušší metoda postupuje ve třech krocích. Nejdřív se naplní volně dýmka až po okraj a tabák se stlačí asi do poloviny. Pak opět doplnit volně tabák až po vrch a stlačit tak do 3/4. Nakonec dýmku ještě jednou naplnit, tentokrát s malých kopečkem, a opět stlačit. Jen by měl mezi vrškem tabáku a okrajem dýmky zbýt nějaký prostor, protože se tabák při zapálení vzdouvá a mohl by vám napadat na kalhoty.

Jestli jste dýmku nacpali správně zjistíte tehdy, když z dýmky potáhnete. Když to jde moc ztuha nebo moc lehce, musíte dýmku vysypat a začít ještě jednou. Správný tah by měl být asi takový, jako když pijete s brčkem …

Zapalování

Když už jste se těmi oklikami dostali až k nacpané dýmce a po cestě zkonzumovali rozličné nápoje rozličnými brčky – samozřejmě jenom z testovacích důvodů – můžete konečně vyrazit.

Při podpalování dýmky je nutné dát pozor hlavně na to, aby horní plocha tabáku rovnoměrně doutnala. Jestli na to budete používat sirky nebo zapalovač, to je čistě vaše věc, stylové a puristy upřednostňované jsou každopádně staré dobré zápalky.

Plamenem rovnoměrně kružte nad tabákem a během toho musíte z dýmky potahovat. Pokuste se přitom zapálit pokud možno celou plochu tabáku. Nejčastěji se vám to nepovede s první sirkou, takže musíte vzedmutý a mírně ohořelý tabák přitlačit ťapťátkem a zapálit znovu.

Každopádně si dávejte pozor na to, abyste nezapálili při podpalování tabáku i horní okraj dýmky, ono to jednoduše nevypadá nijak krásně.

Zakuřování

Tak, jako se nejdříve musí zajet auto, tak se musí nejdříve zakouřit brierová dýmka, s trpělivostí a opatrně.

Zakuřování slouží k tomu, aby se na vnitřní straně hlavičky vytvořila tenká ochranná karbonová vrstva. Touto vrstvou, která se skládá z tabákového popela, shořelých cukrů a zbytků na bázi dehtu, je chráněno cenné dřevo před přímým žárem. Mimoto nasává tato vrstva vlhkost vznikající při hoření a stará se tak o suchý kouř.

Mnoho dýmek je v dnešní době již natřeno určitou vrstvou, která činí zakuřování buď přebytečným nebo ho alespoň usnadňuje. Zda mají tyhle nátěry smysl nebo ne, to posoudí každý výrobce dýmky jinak. Tady si prostě musíte sami posbírat vlastní zkušenosti a to tím, že vyzkoušíte obě varianty, i když dýmky bez ochranného nátěru již od výrobce jsou dnes jen zřídkakdy k dostání. Občas uslyšíte radu, vymazat nenatřené stěny dýmky medem nebo jiným podobným materiálem, ale tady od toho rozhodně ruce pryč. Takto vzniklá karbonová vrstva většinou doopravdy nedrží a nejpozději až byste v budoucnu části této vrstvy odřezávali, odlomila by se celá.

Během zakuřovaní dýmky musíte bezpodmínečně dodržet tři pravidla kouření dýmky.

Zaprvé, kuřte pomalu! Musíte to chvíli zkoušet, než si najdete vlastní rytmus, ale čím pomaleji budete kouřit, tím lépe vám to bude chutnat a tím více to bude vaši cennou dýmku šetřit. Pokud se budete držet této rady, tu následující budete stěží potřebovat.

Totiž, zadruhé, nikdy nekouřit horkou dýmku! Když vás pálí dotek dýmky na hřebu vaší dlaně, okamžitě přestaňte a nechte dýmku vychladnout. Po vychladnutí ji můžete opět zapálit a pokračovat v kouření.

Zatřetí, dýmku nechte po kouření vždy odpočinout. Alespoň jeden, ale lépe dva až tři dny, jinak se ve dřevě sesbírá vlhkost a dýmka začne špatně chutnat.

Jak si při zakuřování dýmku nacpat, to je staré známé téma hádek. Jedni doporučují, nacpat již od začátku vždy celou dýmku. Jiní říkají, že by se měly náplně po krocích zvyšovat. Například na začátku naplnit dýmku jen do půlky a po pěti kouřeních přejít na celou, čímž se na dně dýmky vytvoří lepší karbonová vrstva.

Obě metody mají své výhody a nevýhody, každopádně je jedno, jak to děláte, pokud se budete řídit třemi výše jmenovanými pravidly, rozhodně si dýmku nezničíte.

Při zakuřování by bylo sice optimální – teoreticky viděno – dokouřit každé naplnění dýmky až do dna (právě kvůli již zmiňované karbonové vrstvě), ale s největší pravděpodobností se vám to nepovede, buď proto, že vám dýmka zhasne, nebo proto, že už v poslední čtvrtině nechutná. Radši byste si měli šetřit jazyk a dýmku odložit, než mučednicky dokuřovat i ty nejposlednější uhlíky.

Čištění

Nejdříve byste měli pochopitelně odstranit popel a neshořelé zbytky tabáku, k tomu vám slouží dýmkařský nůž. Pro tvorbu karbonové vrstvy je vhodné popel pěkně zjemnit a zamíchat, dýmku přikrýt palcem nebo ubrouskem a následně s ní zatřást. Tím se jemné částečky popela rozprostřou po celé vnitřní straně dýmky a mimoto vstřebává suchý, hygroskopický popel i velké množství vlhkosti.

NIKDY nevyklepávejte dýmku o tvrdé předměty, tím si ji zničíte! Raději vyklepejte dýmku o dlaň nebo si kupte dýmkařský popelník s korkem. Nalepený korek od lahve sektu vám tu službu udělá také.

S dalším čištěním dýmky si vyčkejte tak dlouho, dokud dýmka nevychladne. Poté vyčistěte kouřový kanál a náustek až po troubel čističi. Často můžete slyšet radu, že byste měli nechat čistič delší dobu v kanálku, aby tam nasál vlhkost. Pravda ale je, že tím je dýmka neprůchodná a těžko dýchá, takže vysychání trvá déle. Kdo kouří s filtrem, bude muset odstranit náustek, protože filtr by se měl měnit po každém kouření. Poté by měla dýmka alespoň jeden den odpočívat, aby mohla vyschnout.

Čas od času musíte provést generální údržbu dýmky, k tomu musíte krouživým pohybem oddělat náustek. Dbejte přitom na to, abyste náustek otáčeli vždy jen ve směru hodinových ručiček, nikdy ne tam a zpět! Poté pečlivě vyčistěte všechny vnitřní části dýmky čističi, případně speciálními čistícími tekutinami (vodka nebo whisky se hodí také), přitom nezapomeňte na vrtání v troubeli! Pozor, mnoho dýmek je natřeno barvami, které jsou rozpustné v alkoholu, takže žádný čistič nesmí přijít do kontaktu s vnější stranou dýmky, mohly by vzniknout šeredné skvrny. Také ebonitové náustky se nesnáší s alkoholem, tedy alespoň ne zvenku.

Je-li povrch náustku matný, můžete ho naleštit speciálními leštícími pastami, které koupíte v každém dobře vybaveném dýmkařství. Po této úpravě vypadá náustek opět jako nový. Nalešťování náustku na točícím se leštícím kotouči vyžaduje hodně citu a mělo by být přenecháno odborníkům! A opět nechejte dýmku vychladnout, než snímáte náustek! Jinak riskujete volný čep náustku nebo dokonce naprasklou troubel.

Moje dýmka bublá!

Tento krásný zvuk způsobuje na dně a v troubeli usazená struska. A přebytečná vlhkost je nepřítelem vaší dýmky a také chuti! Příčinou může být:

-          Příliš rychlé kouření.

Zkuste zvolnit rychlost vašeho kouření, zpočátku vám bude dýmka ustavičně zhasínat, ale časem vám to půjde.

-          Dýmka ještě není zakouřená.

Karbonová vrstva, která vzniká při zakuřování, vstřebává velké množství vlhkosti. Takže dál pěkně opatrně zakuřovat.

-          Tabák je příliš vlhký.

Právě aromatizované tabáky jsou pěkně vlhké a zanechávají v dýmce také hodně kondenzátu. Tady můžete nechat tabák opatrně trochu vyschnout a potom opět vyzkoušet, tak dlouho, dokud nedosáhnete vhodného stupně vlhkosti.

Jako první pomoc můžete během kouření prostrčit kanálkem v náustku čistič a tím vsát nasbíranou strusku. Ale nikdy neodnímejte náustek během kouření!

Jiná alternativa, vhodná právě v průběhu zakuřování dýmky, je používání speciálních suchých granulátů. Ty se skládají z mořské pěny nebo silikátů a sypou se jednoduše před nacpáním na dno dýmky.

Pokud nejste vyloženě ve výborné společnosti, můžete kondenzát jednoduše vyklepat. K tomu jenom přikryjete dýmku dlaní a zamáváním strusku vylijete náustkem. Přitom ale dávejte pozor, kam míříte …

Moje dýmka ustavičně zhasíná!

No, to se může stát čas od času i zkušenému kuřákovi. Pokud musíte pokaždé vaši dýmku desetkrát zapalovat, odpovězte si na následující otázky.

Mám dýmku dobře nacpanou? Jak příliš tak i málo nacpané dýmky hoří špatně.

Zapálil jsem tabák rovnoměrně? Aby tabák hořel odhora až dolů rovnoměrně, musí doutnat celá plocha tabáku, jinak si v tabáku prokouříte „kanál“ a kolem dokola zůstane neshořelý tabák ležet.

Přimačkávám tabák? Protože se během kouření snižuje odpor při nasávání, měli byste během kouření příležitostně přimáčknout vrstvu popela a tím odpor regulovat. Mimoto se tím přiblíží tabák blíže k žáru.

Rychlost kouření. Správný rytmus kouření by se měl měřit tak, že dýmka ani nezhasíná a ani se nepřehřívá. Protože je to ale pro každou dýmku a pro každý tabák jiné, není na to recept a musíte to prostě zkoušet.